Chomoutov, něm.Chomottau, s 1085 (sčítání z r. 2015) obyvateli je nejsevernější městskou částí Olomouce, vzdálenou od centra města asi 5 km, rozdělenou na dvě části řekou Moravou.
HISTORIE
1078 - 1700
Ves v ohybu řeky Moravy, v místě kde byl snadný přechod přes řeku, je známa již v listině z r. 1078 kdy údělný kníže Ota dal jedno popluží darem klášteru Hradisko. Další část přidal po r. 1126 údělný kníže Václav, který daroval klášteru Hradisko dalších 7 popluží. V r. 1276 přikoupil opat Budiš od vladyky Časty z Křelova lesy mezi Chomoutovem a vesnicí Březci. Část majetku drželi také místní vladykové. Třicetiletá válka způsobila Chomoutovu značné škody, takže v osadě zůstaly v r.1657 jen 2 chalupníci a 7 domkařů bez pole.
1700 - 1900
Větší část a později celý Chomoutov patřil až do jeho zrušení v r. 1784 klášteru Hradisko. V 16. stol. zde byly vysázeny 3 rybníky. Vedle 14 rybářů bylo v osadě 18 chalupníků. Protože větší část území zabíral lužní les, nebylo zde větších sedláků. Po zrušení kláštera Hradisko v roce 1784 přešel Chomoutov pod správu Náboženského fondu, od kterého koupil Chomoutov s 37 domy a 275 obyvateli v r. 1824 hrabě Filip Ludvík ze Saint Genois. Chomoutov se stal samostatnou politickou obcí, patřící do obvodu blízké Horky, kde měl i faru a školní obvod. Nový majitel se zaměřil především na polní hospodářství, většinu lužního lesa nechal pokácet a upravit na ornou půdu. Část této půdy, 138 ha pak odkoupil v r. 1879 ke svému velkostatku ve Šternberku, kníže Lichtenštejn.
1900 - současnost
V r. 1900 měl Chomoutov 72 domů se 488 obyvateli a v r. 1950 již 180 domů se 792 obyvateli. S městem Olomoucí byl Chomoutov spojen především regulací řeky Moravy a Oskavy a budováním protipovodňových hrází. V r. 1938 byla vybudována v Chomoutově stavidla a prokopán kanál mezi Moravou a Mlýnským potokem. Převážná část obyvatel se živila prací v hutích ve Štěpánově, v Moravských železárnách v Řepčíně. Přímo v Chomoutově se vyrábělo od r. 1911 zemědělské nářa